Blanche Monnier: Kráska zamčená 25 let v domě

Blanche Monnier: Kráska zamčená 25 let v domě

„Pane generální prokurátore, musím vás informovat o mimořádně závažné události. Mluvím o osobě zamčené v domě madame Monnier, která 25 let živoří v hnusu a špíně. Ve vlastní špíně“, zněla slova anonymního dopisu, který roku 1901 obdržela policie ve francouzském městě Poitiers.

Ačkoli se policie zdráhala takovému nařčení uvěřit, jelikož madam Monnier značně podporovala charitu, její syn studoval práva a navíc si prošli tragédií, když jim zmizela dcera a sestra Blanche, rozhodli se do domu přijít. Na výzvy ani bouchání ovšem nikdo nereagoval, a tak se dovnitř dostali násilím.

Začali dům prohledávat od sklepa až k půdě, ale nic nenašli. Uvnitř domu byla jen vystrašená služebná, která nedala dohromady rozumnou větu. Najednou jeden z pětice policistů objevil ukrytá dvířka s petlicí. Když se jim podařilo je zdolat a otevřeli je, vyvalil se na ně z temné místnosti nepředstavitelný zápach.

Krásná Blanche

Blanche Monnier se narodila dobře situované rodině roku 1849 a od mala byla velice půvabná. Po dovršení plnoletosti byste těžko našli krásnější dívku v širokém okolí. Když jí bylo pětadvacet let, uhranul jí jistý právník a začali se scházet. Zanedlouho se z nich stali milenci, což matka krásné Blanche nemohla přenést přes srdce. Pohrozila jí, že schůzky musí ustat.

To se ovšem nestalo a Louise Monnier, matka Blanche, svou dceru potrestala tím, že ji uzamkla v malé místnosti na půdě. „Až si to vše dobře promyslíš, budeš volná,“ sdělila ji následně. Jenže Blanche se nehodlala své lásky vzdát.

Louise se po několika měsících rozhodla oznámit zvědavému okolí, že její dcera odjela za příbuznými a studovat, což bývalo v těchto kruzích naprosto normální. Její dcera ovšem byla ukryta v malé místnosti, jejíž okno zakrýval tlustý koberec tak, aby se k ní nedostalo sluneční světlo.

Z krásky se stala pološílená stařena

Když policisté postupně rozeznali obrysy místnosti, odkryl jeden z nich okno a všichni byli v tu chvíli zděšeni. Potrhané tapety na zdech, kamna a šňůry, na kterých visely staré hadry, po zemi válející se nábytek, zbytky jídla i výkaly. Na plesnivém slamníku v rohu se pod dekou schovávala žena středního věku s šíleným pohledem, v roztrhané košili, nepřirozeně dlouhými vlasy a tak hubenými končetinami, že se nedokázala ani sama postavit.

Padesátiletá žena byla převezena do nemocnice a i když se zpočátku zdálo, že se i po tak hrůzném zážitku dokáže zotavit, nakonec ji museli převézt do ústavu pro choromyslné, kde roku 1913 ve svých 64 letech zemřela.

Policie matku i bratra zatkla. Při jejich odvedení za mříže stál už před jejich domem rozzuřený dav, což Louise neunesla a dostala infarkt, na jehož následky za několik dní zemřela. A ačkoli se říkalo, že Blanchiin bratr Marcel mohl být oním anonymem, který poslal dopis policii, byl souzen. Při výslechu uvedl, že se on i služebnictvo matky báli natolik, že se nikdo neodvážil vyzradit tajemství tohoto strašlivého zajetí.

Matka Blanche – Louise Monnier