Nejmladším člověkem, který kdy byl ve Spojených státech popraven bylo pouhých čtrnáct let. Afroameričan George Stinney byl během desetiminutového procesu odsouzen za dvojnásobnou vraždu.
George Stinney junior žil s rodiči ve skromném domě v segregovaném městě Alcolu v Jižní Karolíně v USA. Bílé a černé obyvatelstvo zde bylo odděleno železniční trati.
Jednoho březnového dne se roztomilé holčičky bílé pleti, June Binnicker (11) a Mary Emma Thames (7) byly projet na kole. Hledaly přitom nějaké květiny a cestou narazily na George a jeho mladší sesrtu Aime. Zastavily se s nimi a ptaly se, zda nevědí, kde by mohly natrhat májovky. To bylo prý naposledy, kdy dívky byly spatřeny naživu.
Když se ten večer děvčata nevrátila domů, spojilo se obyvatelstvo Alcolu (včetně otce George Stinneyho), aby uspořádali pátrací akci. Pohřešované dívenky nalezly až druhý den mrtvé v příkopu u cesty.
Pitva, kterou vedl doktor Asbury Cecil Bozard, neprokázala žádné známky zápasu, ale určila, že dívky zemřely násilnou smrtí, následkem mnohočetných úderů do hlavy.
Vrahem musel být černoch
Sedmiletá Mary Emma Thames měla v hlavě díru, která procházela čelem do lebky a několikacentimetrový řez nad pravým obočím. Její starší kamarádka, June Binnicker, utrpěla nejméně sedm ran do hlavy. V poznámkách pitevního protokolu stojí i informace, že zadní část její lebky byla jen masa rozdrcených kostí. Bozard dospěl k závěru, že smrt byla způsobena pravděpodobně kulatým nástrojem připomínajícím kladivo.
Policie hned od začátku pátrala po vrahovi tmavé pleti, i když některé stopy vedly jiným směrem. Když se strážci zákona dověděli, že oběti byly spatřeny s Georgem Stinneym, neváhali a ihned ho v jejich domě zatkli. Ten byl pak několik hodin vyslýchán bez rodičů, právníka nebo jakýchkoli svědků. Poté přišla policie s vyjádřením, že Stinney se k vraždě přiznal, protože mu údajně nevyšlo znásilnění jedné z dívek.
Ani rodiče Stinneyho nevěděli, kde je chlapec držen, protože se policisté obávali lynčování, nesdělili tuto informaci nikomu. Asi měsíc po smrti obou dívek začal soud. V té době byl věk čtrnácti let považován za věk odpovědnosti, a tak byl Stinney obžalován z dvojnásobné vraždy. Státem určený právník Charles Plowden údajně neudělal téměř nic k záchraně obžalovaného. Nepřednesl žádné důkazy na jeho obranu ani se nesnažil zpochybnit jediný důkaz obžaloby, kterým bylo Stinneyho přiznání. To ovšem nebylo nijak písemně zadokumentováno, ani podepsáno obviněným.
Soudnímu procesu přihlíželo na 1500 lidí. A mezi nimi chyběli Stinneyho rodiče, kteří se báli, že je dav bílých lidí umučí k smrti. Po desetiminutové poradě porotců, složených pouze z mužů bílé pleti, shledal soud Stinneyho vinným.
24. dubna 1944 byl čtrnáctiletý George Stinney junior odsouzen k smrti na elektrickém křesle, bez možnosti udělení milosti. O milost žádala guvernéra Olina Johnstona spousta lidí, leč marně. Necelé dva měsíce od rozsudku byl 16. června 1944 George Stinney junior odvlečen do popravčí komory.
Popravčí měl velké problémy s nastavením křesla na jeho postavu. To bylo totiž určeno dospělým vězňům, nikoli dětem. Potíže měl například s nastavením elektrody na jeho pravou nohu a obličejovou maskou, která byla Stinneymu příliš velká.
„Chcete říct něco k tomu, co jste provedl?“ zeptali se ho ještě před samotným začátkem popravy. Stinney odpověděl pouze: „Ne, pane.“
Za několik okamžiků se čtrnáctiletým tělem prohnalo 2400 voltů, což způsobilo sklouznutí masky z jeho obličeje, a tak přihlížející mohli vidět jeho vyvalené uslzené oči a ústa plná slin. Po dalších dvou výbojích nastala smrt.
O sedmdesát let později se případ znovu otevřel. Stinneyho sourozenci svědčili v jeho prospěch, tvrdili, že přiznání jejich bratra bylo vynucené, a dokonce mu poskytli alibi. V době vražd byl údajně se svou sestrou Aime a pásli jejich krávu.
17. prosince 2014 zprostila soudkyně Carme T. Mullen Stinneyho viny a označila rozsudek smrti za obrovský justiční omyl a zásadní nespravedlnost.
