Nedaleko Moravské Třebové u obce Dětřichov vyrostl roku 1939 areál se čtyřmi budovami, kuchyní a jídelnou, který měl sloužit pro ubytování dělníků pro stavbu dálnice. Jenže po zrušení plánované výstavby se jeho účel změnil na cosi děsivějšího. Internovali se zde těhotné ženy a likvidovali jejich děti.
Koncentrační tábor zde začal existoval roku 1943. Většinu žen sem nacisté sváželi hlavně ze zemí bývalého Sovětského svazu a ubytovávali je ve dvou chátrajících budovách. Jedna z budov sloužila jako ubytovna pro dozorčí a poslední jako kancelář velitele tábora, kuchyně, kotelna a porodní místnost v jednom.
V prosinci roku 1943 do Dětřichova deportovali i Ukrajinku Marii Chomszak, která o situaci v táboře podala i svědectví. V barácích údajně bývala velká zima, protože k topení dostávaly vězenkyně uhlí v litrové nádobě.
„Někdy se podařilo z přivezené fůry ukrást více kousků a měly jsme radost, když jsme dokázaly místnost trochu vytopit,“ popisuje Chomszak. „Ženy rodily v těžkých podmínkách, pomáhaly jedna druhé a ihned po porodu začaly znovu pracovat,“ dodává.
Jeden masový hrob nestačil
V prvních dvou měsících provozu tábora zemřelo 26 dětí, které dozorčí nechali zemřít přímo na místě, kde se narodily. Novorozenci umíraly zimou, vyhladověním i na zápal plic.
Ty, které si vybral doktor Wilhelm Schmidt, stihl neméně krutý osud, jelikož podle svědectví na kojencích prováděl hrůzné experimenty, které v drtivé většině také končily smrtí. Tělíčka dětí se pohřbívala do masového hrobu na hřbitově ve Starém Městě, který ovšem zanedlouho přestal svou kapacitou stačit na počet mrtvých žen i dětí. A tak vedení tábora zřídilo další masový hrob v přilehlém lese.
Táborové podmínky se zlepšili při příchodu jiného velitele – Oskara Frenzela, který zlepšil stravovací podmínky a projevoval o děti i jistou starostlivost.
Dětřichovský tábor byl osvobozen Rudou armádou 9. května 1945 a do té doby v něm zemřelo 206 dětí a čtrnáct dospělých, jenže celkový počet obětí není znám.
