I dnes jde mráz po zádech ze svědectví, které zaznělo u soudu s Ruth Neudeckovou (rozenou Hartmannovou). Svou kariéru dozorkyně započala v koncentračním táboře v Ravensbrücku.
Válka se v červenci 1944 pomalu chýlila ke svému konci, spojenecká vojska už se pohybovala přes Francii, od východu se k hranicím Říše postupně tlačila sovětská armáda a Ruth Neudecková ve svých čtyřiadvaceti letech startovala svou nechvalnou kariéru dozorkyně.
Jenže čím později začala, tím brutálněji si počínala. Zřejmě chtěla dohnat všechna ta léta, kdy se válečných zločinů nemohla dopouštěť. Jedna z bývalých vězeňkyň, Geneviéve de Gaulle-Anthonoiz o ní u soudu vypověděla, jak viděla, že vlastnoručně prořízla jiné vězeňkyni hrdlo lopatou.
Ruth Neudecková prožila konec války jako civilistka, když v dubnu 1945 uprchla z tábora Barth před spojeneckými vojsky.
Při soudním procesu se přiznala k týrání i vraždám vězňů a byla odsouzena ke konci července 1948 k smrti provazem. Exekuce byla vykonána již tři hodiny po vynesení rozsudku.
