V šedesátých letech minulého století vyjel na trať stockholmského metra vlak zvaný Stříbrný šíp (Silverpilen). Byl tak trochu růží mezi trním, nebo možná trnem mezi růžemi.
Jako jediná souprava typu C5, čítající osm vagonů, nebyla nikdy natřena. Ostatní vlaky měly zelenou barvu, reklamy, grafity. Silverplan zůstal vždy jen stříbrný.
Možná právě díky své odlišnosti získal svou špatnou pověst. Stockholmští obyvatelé o vlaku začali vyprávět nejrůznější příběhy. Podle některých mohl být každý cestující vděčný za to, že se mu z vlaku podařilo bez úhony vystoupit v cílové stanici.
Některé legendy vypráví o cestujících, kteří do svého cíle přijeli s několikaměsíčním zpožděním, jakoby prošli (projeli) nějakou časovou bránou. Jiní lidé tvrdí, že vlak zastavuje pouze ve stanici Kymlinge. Jedno oblíbené rčení dokonce praví, že: V Kymlinge vystupují pouze mrtví…
Vlak byl s přestávkami využíván až do roku 1996, kdy byl rozdělen mezi ostatní soupravy. Dodnes se lidé obávají nastoupit do vagonu, o kterém si myslí, že pochází ze Stříbrného šípu.
